Standard 802.11ac představený v roce 2013 staví na několika úspěšných technologiích z 802.11n. 802.11ac umožňuje širší propojení kanálů až do praktického limitu 80 MHz, spravedlivost vysílacího času a standardizované vytváření paprsků. Technologie 802.11ac wave 2 také zavedla schopnost víceuživatelského MIMO (DL MU-MIMO), která pomáhá překlenout propast mezi schopností přístupového bodu a schopností klientského zařízení. Přístupové body jsou fyzicky větší, podporují více antén, jsou zapojeny do AC sítě pro nepřetržité napájení a zahrnují vysoce výkonné CPU a DRAM. Klientská zařízení jsou navržena pro skvělé kamery a obrazovky, ale nemají procesorový výkon pro použití více streamů a nemají prostor pro optimální návrh antény. MU-MIMO tedy umožňuje přístupovému bodu vysílat současně k více než jednomu klientovi najednou. V 802.11ac je MU-MIMO omezeno pouze na downstream pakety, proto je často zapsáno jako DL MU-MIMO.

Zatímco 802.11ac zrychlil síť, 802.11ax je navržen pro vyšší efektivitu kanálů v hustém síťovém prostředí. Klíčová technologie 802.11ax, vícenásobný přístup OFDMA, pochází z mobilní technologie 3GPP LTE a 802.16e WiMax. OFDMA, vícenásobný přístup s ortogonálním frekvenčním dělením, je v praxi ověřená technologie pro podporu bezdrátových sítí s vyšší hustotou. 802.11ax předpokládá vyšší hustotu několika způsoby; plánovaný čas vysílání, dynamické přidělování frekvencí v krocích po 2 MHz, prostorové opětovné použití a vylepšené mechanismy správy baterie.